Knihy v digitálním věku
Žijeme v době informační revoluce. Do konce 80. let převažoval v akademickém světě všeobecně hlad po informacích, a to i v anglicky mluvících zemích, které měly primární přístup k nejvýznamnějším odborným časopisům a kde vycházely stěžejní knihy prakticky všech vědeckých odvětví. Celkový objem informací - byť uložených v tištěné formě - byl již tehdy obrovský nadbytek, každou konkrétní z nich bylo však třeba hledat - přinejlepším pomocí rejstříků; a to bylo obtížné i v době, kdy již knihovny začaly disponovat rejstříky v digitální formě.
Všeobecné rozšíření osobních počítačů a zejména nástup internetu v 90. letech situaci během několik let změnil. Hlad po informacích rychle vystřídal pocit přesycenosti informacemi. Prakticky na jakékoli klíčové slovo nabídne databáze PubMed stovky až desetitisíce článků - v naprosté většině kvalitních. A v nemalém procentu dostupných bezplatně. Google nás - i za cenu velkého procenta "junk information" zavede do nejhlubších zátok informačního oceánu. Vzhledem k nadbytku a dostupnosti informací se nabízí otázka, jaký smysl má vydávat knihy, tedy přesněji – knihy, které by si měl někdo koupit.
Avšak pochybnosti o smyslu vydávání knih jsou rozhodně starší než internet, a to nejméně o několik desetiletí. Poporvé byl knihám prorokován brzký soumrak po první světové válce se všeobecným rozšířením rozhlasu, gramofonových desek a filmu. Když však čteme některé doboré články, je fascinující, s jakou sebejistotou tito proroci zániku knih své argumenty prezentují, někteří jejich důvěřivější čtenáři museli být po deseti dvaceti letech překvapeni, že se ještě knihy vydávají. Tito proroci měli tehdy jistě na mysli beletrii a ne odbornou literaturu, ale ani beletrie nezaznamenala pokles čtenosti, naopak, mezi oběma válkami se produkce knih zmnohonásobila. Tato „temná“ proroctví se vždy v každé další generaci opakovala, s nástupem televize, videa, audiokazet. Samozřejmě, to, co již patří historii nám zpravidla připadá jasné a často komické, ale zajímavé na tom je fakt, že lidé, kteří věští nezvratný konec čehokoli, patří osobnostně vždy ke stejnému typu.
V Čechách máme ještě další specifický druh obav – i on se objevil ještě před nástupem internetu, i když jen několik let – přesněji po roce 1989. Jsou to pochybnosti o smyslu vydávání knih v češtině - za pár let přece budou všichni číst jen v angličtině. Anglicky sice část lékařů dnes čte, především primární časopisecká sdělení, ale když jde o detailní znalost týkající se každodenní diagnostické a léčebné praxe, dává naprostá většina přednost českému textu. A nejlépe od českého autora, neboť řada zvyklostí – a hlavně toho, co lze považovat za lege artis a co už ne – se stát od státu liší. Je tomu tak i v německy mluvících zemích, kde je úroveň znalosti angličtiny mezi lékaři mnohem lepší. Odhaduje se, že angličtina, jako primární zdroj informací o svém oboru, využívá do 7 % lékařů.
Rozšíření internetu v druhé polovině 90. let minulého století ovšem skutečně silně ovlivnilo svět knih. Jeho důsledkem však nebylo prosté snížení počtu vydávaných a čtených knih. Velké knižní trhy – zejména anglicko- jazyčný či německojazyčný – vykazují i 20 let po rozšíření internetu trvalý růst produkce (a také obratu i zisku). Platí to přitom jak v segmentu beletrie, literatury faktu, i odborné literatury. Přitom tištěné náklady odborných časopisů ve stejném období radikálně klesly a mnohé z nich zanikly nebo se udržují již jen v elektronické formě. Nás přitom zajímá právě segment odborné literatury.
Existuje nepřeberné množství přístupů k tématu knihy verzus internet. Z pohledu nakladatele, a rovněž naprosté většiny autorů, je podstatné to, že – zjednodušeně řečeno - internet je zadarmo, zetímco knihy stojí peníze. A s ohledem na zaměření stěžejní části produkce nakladatelství Maxdorf nás zajímá především odborná literatura.
Hlavním důvodem pro zakoupení knihy v době záplavy informací dostupných zadarmo, je ekonomie času. Nejmarkantnější to je při snaze naučit se základy určitého oboru nebo podoboru. I když je dnes na PubMedu k dispozici obrovský počet volně přístupných reviewových článků, čas strávený hledáním dobrých zdrojů zadarmo obvykle mnohonásobně převáží čas, který investujeme do studia z dobré knihy. Poměr je obvykle drastický, a to i pro ty, kdo jsou zvyklí zanedbávat cenu svého času (když zrovně oficiálně nepracují – málokomu toto vydrží přes třicítku). Pokud chceme zvládnout základy určitého oboru – ať s cílem udělat zkoušku nebo diagnostikovat a léčit své pacientky – většinou potřebujeme knihu. Knihu, která má začátek a konec, kapitoly s jasnou hierarchií a strukturou a perfektně napsaným a zredigovaným textem, který čtenáře nenutí každou třetí větu číst dvakrát, abychom pochopili její smysl. A především: knihu, která má autora schopného vybrat z celého vesmíru dostupných informací onen malý zlomek, který opravdu musíme znát. To, co potřebujeme mít v hlavě … ostatní pak můžeme najít hledáním, brouzdáním apod. Důvodů, proč se odborným knihám celosvětově daří dobře i čtvrt století po vzniku internetu, je víc, ale tou hlavní je právě ekonomie času.
Plnou verzi tohoto článku najdete na maxdorf.com